Jeanne d' Arc
Nahráno v roce 2009
na Střelickém strunobraní
JEANNE d´ ARC
Rezem zašlá stará lucerna
jen stěží vrhá bledou zář,
dívka, co prý byla nevěrná,
marně skrývá svoji smutnou tvář.
Ve stínu gotických chrámů
hledá poslední naději svou,
její duše je plná šrámů
a stěny z mramoru tak chladné jsou.
REF:
Jeanne d´ Arc, Jeanne d´ Arc, Jeanne d´ Arc.
Ulicí se zvolna blíží
lidských kroků temné dunění,
dívka nad hlavou si ruce zkříží,
z nebe se snáší déšť na dláždění.
Pevně za zády jí ruce svážou
a někdo z davu strhává jí šat
a mniši v kápích o lásce kážou,
za městem hranici už chystá kat.
REF:
Jeanne d´ Arc...
Svůj pohled k nebi zvolna stáčí,
je ráno slunce vychází,
její krásné tělo ulicemi vláčí,
ve tvářích lidí jen zlobu nachází.
Za městem plameny hranice planou,
snad každý svůj pohled odvrátí,
z mých očí tiše slzy kanou,
ta bolest ze srdce se neztratí.
REF:
Jeanne d´ Arc...
|
Milenci prokletí
Nahráno v roce 2009
na Střelickém strunobraní
MILENCI PROKLETÍ
Na stole svíčka, co dohoří k ránu.
Už těžknou má víčka, den zavírá bránu.
Já z okna se dívám, už vidím tě jít,
marně svou touhu skrývám, já chci tě tu mít.
Pokoj do tmy se noří, hodiny měří čas,
dřív než svíčka shoří, lásku zažehne v nás,
jen těžko se bráním, sama jdu k tobě vstříc,
zvolna hlavu svou skláním, červeň barví mou líc.
REF:
Na stole sklenice a láhev na půl vypitá,
povadlá kytice, co ráno znovu procitá.
Poslední objetí, než se utiší náš dech,
jsme milenci prokletí, co našli spásný břeh.
Je ospalý ráno, město pomalu vstává,
v srdci je neustláno, další boj tělo vzdává,
proč jen tato noc končí, s sebou si bere můj sen,
slzy stékají z očí, je tu zas všední den.
Bývám jako ti ptáci, co nad mořem krouží,
i když sílu už ztráci, stále po něčem touží,
já tu raněná čekám a můj byt je má skrýš
že se samoty lekám, to ty dobře už víš.
REF
Na stole sklenice...
|
Pláč
Nahráno v roce 2009
na Střelickém strunobraní
PLÁČ
Prázdný byt, město spí, tichý dům, na náměstí
světla lamp, září tmou, v ulicích.
Sama dnes, schoulená, pod dekou, usínám
bolavý, srdce mám, padá sníh.
Proč jsi jen, odešel, mě nechal, samotnou
nevěřím, slovům tvým, jsou jak led.
Čekám dál, že uslyším, cinknout klíč, ve dveřích
zmatená, dusím pláč, v duši jed.
REF:
Já se teď musím ptát, sama sebe tisíckrát,
proč si jen lidé lžou, proč na sebe tak zlí jsou.
Kde se jen berou v nás, slova zlý, co lámou vaz,
kam se něha vytratí, to není fér, to neplatí.
Na stěně, hodiny, smutný čas, odbíjí,
v pokoji, zazvoní, telefón.
Slyším jen, cizí hlas, zprávu zlou, řekne mi,
pak už nic, dál jen zní, dlouhý tón.
Kam jsi jel, kam ses hnal, kde je Bůh, proč tě vzal,
silnice, bílej sníh, rána – smyk.
V duši svý, prázdno mám, vrať se mi, lásko má,
marný sen, vnímám jen, tichý vzlyk.
REF:
Já se teď musím ptát...
|
Svíčky dohoří
Nahráno v roce 2009
na Střelickém strunobraní
SVÍČKY DOHOŘÍ
Noc je tak dlouhá a hvězdy padají,
jen chvíle je pouhá, kdy se čas zastaví,
hned vyslov svý přání, než půjdeš spát.
Tak co ti v tom brání, už přestaň se bát.
REF:
Vždyť každá svíčka, jednou dohoří
a růžová sklíčka, z očí spadnou,
že hrady z písku, příliv rozboří,
do ztrát a zisků, ty napíšeš jednou.
Že víš jak to bolí, ten rozchodů čas,
jak těžko se zhojí, co zůstane v nás,
kdy slunce se vrátí, na tvoji tvář,
ta noc se už krátí, pojď najdem tu zář.
REF:
Vždyť každá svíčka...
Že tak už to bývá, každý se mění,
a slova lživá, vždy probudí strach,
když všechno ztrácíš, zůstane snění,
zpátky se vracíš, na rodný práh.
REF:
Vždyť každá svíčka...
|
